Když zaútočí vlčí hlad. Jak mu příště předejít?

Jsem velký fanda TED-Ed video lekcí, které geniálně spojují myšlenky pedagogů a animátorů. Proto jsem se rozhodla při psaní dnešního příspěvku inspirovat. Dnešní příspěvek bude zajímat zatvrzelé dietáře, kteří si občas pohrávají s myšlenkou, jak obelstít pocit hladu, nebo snad některé z Vás, kteří se podivují nad tím, proč mají po některých jídlech brzy hlad. Tak pojďme na to. Pro nedočkavé: video je k nalezení na konci příspěvku.

V jednom se shodnem všichni. Hlad je nepříjemný fyzický pocit, který je téměř nemožné ignorovat. Již po několika hodinách od posledního zkonzumovaného jídla poklesne hladina glukózy v krvi. Pocit hladu a další sváča na sebe nenechá dlouho čekat. Ještě předtím než se nacpem k prasknutí… dozví se naše tělo, kdy má skutečně dost?

Žaludek je docela clever, nelze tak snadno obelstít…

Jednotlivá sousta putují přes ústní dutinu, jícen a žaludek. Žaludek je dutý, vakovitý orgán, kde se přijatá a rozmělněná potrava na delší dobu pozdrží a tráví. V závislosti na povaze přijímané potravy to může být 2 nebo dokonce až 5 hodin. Nejrychleji bude trávit např. vařená rýže, zatímco taková anglická si v žaludku pěkně pobyde.

Svalová stěna žaludku je protkána velkým množstvím nervů, které zaznamenávají, jak moc a zda se stěna žaludku roztahuje vlivem přijímané stravy. Tyto nervy komunikují s tzv. bloudivým nervem až na úrovni mozku, konkrétně oblastí hypothalamu. Ten je klíčový pro kontrolu příjmu potravy, sídlí zde centrum sytosti. Pokud se rozhodnete hladový žaludek obelstít velkou sklenicí vody, brzy narazíte. Váš mozek zaměstnává hormonální posly, které produkují endokrinní buňky v celém trávicím systému. Ty reagují na přítomnost specifických živin ve střevě a následně v krevním řečišti.

Roztahování hladkého svalstva žaludku může ztížit stres. V tom případě poměrně brzy při jídle pociťujeme plnost nebo nevolnost. Úplně stačí, když se na jídlo jen koutkem oka podíváme. Typickým příkladem může být ráno před náročnou zkouškou nebo pracovním pohovorem.

Jak se dozvím, že už mám dost?

Cholecystokinin je jeden z významných hormonálních pomocníků. Zpomaluje pohyb tráveniny ze žaludku do střev a když budete jíst pomalu, příjemný pocit plnosti zaručeně nepropásnete. Na druhou stranu, když uspořádáte závody v pojídání knedlíků, nemůžete se divit, že je Vám tak trochu šoufl a knoflík u kalhot musíte povolit.

Základní podmínkou pro získání živin z přijaté stravy je jejich vstřebání přes membrány buněk sliznice gastrointestinálního traktu a jejich další transport krví a lymfou k dalšímu zpracování či uložení. Jakmile jsou živiny a gastrointestinální hormony přítomny v krvi, přichází na řadu funkce slinivky břišní, která uvolňuje inzulin. Inzulin umožní vstup glukózy do buněk a podněcuje tukové buňky k produkci dalšího hormonu, leptinu. Leptin mimojiné reguluje příjem stravy a signalizuje mozku, že už jsme dosáhli pocitu plnosti.

Po některých jídlech mám brzy hlad, co s tím?

Skvělá zpráva! Některé potraviny udrží delší pocit sytosti – například vařené brambory, zatímco croissanty jsou z tohoto i jiného pohledu obzvláště neuspokojivé. Obecně platí, že potraviny s větším množstvím bílkovin, vlákniny a vody mají tendenci udržet hlad delší dobu passé. Již po několika hodinách od posledního jídla začne poměrně hlučný monolog žaludku, který se dožaduje pozornosti. Prázdný žaludek produkuje hormony, např. ghrelin, které zvyšují aktivitu nervových buněk, komunikují s hypothalamem a vyvolají až pocit vlčího hladu. Nejčastěji k němu dochází na konci náročného dne, kdy jsme pod tíhou pracovního procesu zapomínali jíst. Naštěstí tomu lze předejít pravidelným příjmem stravy cca po 2 – 3 hodinách ideálně v klidném prostředí, začít den vydatnou snídaní, vybírat správné potraviny (bohaté především na bílkoviny – např. maso, ryby, šunka, vejce, mléko a mléčné výrobky, ořechy, luštěniny apod.) a dodržovat pitný režim.

 

Přeji Vám příjemný nedělní večer a skvělý vstup do dalšího pracovního týdne!

  L.

 

Zdroje informací:

https://ed.ted.com/lessons/how-does-your-body-know-you-re-full-hilary-coller

ENDERS, Giulia. Střevo není tabu: o trávicím traktu vesele i vážně. Přeložil Jiří PONDĚLÍČEK. Praha: Ikar, 2015. ISBN 978-80-249-2788-6.

KAŇKOVÁ, Kateřina. Patologická fyziologie pro bakalářské studijní programy. 2. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4923-9.

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *