Světový den veganství je událost, kterou slaví 1. listopadu vegani po celém světě. A že jich není málo a jejich počet každoročně narůstá, to dokazují nejrůznější internetové zdroje. Poprvé se tento svátek slavil v roce 1994, v den 50. výročí založení britské The Vegan Society. Veganství je způsob života, jehož snahou je v co největší možné míře vyloučit všechny formy využívaní zvířat kvůli jídlu (např. i kvůli medu), oblečení nebo jakémukoli dalšímu účelu. Opravdový vegan konzumuje čistě rostlinnou stravu, nekupuje žádné živočišné produkty jako je kožešina, kůže nebo kosmetika testovaná na zvířatech apod. Veganství je především etickým a ekologickým životním stylem. Za zdravý ho však nelze označit bez rozmyslu, je potřeba zohlednit některé ze zdravotních aspektů tohoto typu stravování. Pojďmě si o nich něco říct…
Role živočišných potravin v evoluci člověka.
Využití živočišných zdrojů potravy v lidské evoluci má bezesporu dlouhou historii, která údajně sahá až do doby před 5 miliony let. Kamenné nástroje nalezené z dob před 2,5 miliony let ve Východní Africe přímo dokazují, že už v té době naši předchůdci měli schopnost zpracovávat maso zvířat. Od té doby se našim předkům zvětšila velikost mozku přibližně trojnásobně. Zvětšení mozku souviselo s příjmem vysokoenergetické stravy bohaté na polynenasycené mastné kyseliny, které slouží jako stavební kameny pro centrální nervovou soustavu. Předpokládá se tedy, že živočišná strava v tomto směru sehrála významnou roli a v evoluci člověka vedla mimo lebeční změny, také ke změnám zubním a střevním.
Bílkoviny, to je oč tu běží.
Živočišné bílkoviny jsou pro lidské tělo více biologicky dostupné než ty rostlinné. Maso a další zdroje živočišných bílkovin poskytují dostatek všech aminokyselin potřebných pro metabolické pochody v těle. Rostlinné bílkoviny mohou být z hlediska obsahu některých esenciálních aminokyselin nedostatečné. To jsou ty, které si naše tělo nedokáže vyrobit samo a musíme je přijímat ve stravě. Proto je přímo nezbytné ve veganské stravě kombinovat rostlinné zdroje pro zabezpečení příjmu tolik potřebných aminokyselin. Jedná se především o kombinaci obilovin a luštěnin, luštěnin a olejnatých semen, které nemusí být nutně obsaženy v rámci jednoho pokrmu, ale postačí v rámci jednoho dne pod podmínkou zajištění bohaté a pestré veganské stravy.
Problém by mohl nastat u vážně nemocného, který se drží striktně zásad veganské stravy. V průběhu onemocnění se aktivuje metabolismus a syntéza bílkovin se zvyšuje v centrálních orgánech (zejména v imunitním systému a játrech) a podstatná potřeba bílkovin je i při hojení ran. Totiž všechny dostupné přípravky klinické výživy používané u pacientů v nemocnici, kteří nejsou schopni jíst z nejrůznějších důvodů, obsahují živočišnou složku bílkovin. To by mohl být kámen úrazu… Další rizikovou skupinou by mohly být těhotné, kojící a děti. Ty mají vyšší potřebu živin a jejich rostoucí organismus bude na případné nutriční nedostatky odpovídat mnohem citlivěji než dospělý.
Veganství jako synonymum zdraví?
Vegani musí dbát na pečlivý výběr potravin ve svém jídelníčku, z doplňků stravy by měli nutně užívat vitamín B12 a případně další vitamíny a minerální látky např. omega-3 mastné kyseliny, vitamín D, železo, zinek, vápník atd. Nutno však říct, že pestrá veganská strava přináší řadu zdravotních výhod v rámci snížení hladiny cholesterolu v krvi, nižšího rizika kardiovaskulárního onemocnění, nižší hladiny krevního tlaku, nižšího rizika diabetu mellitu 2. typu a kolorektálního karcinomu. Právě tato onemocnění převažují v zemích vyspělého světa, kde konzumace masité stravy často přesahuje bezpečnou hranici příjmu.
A co na to životní prostředí?
Zvířata jsou dnes chována mnohem intenzivněji, než je tomu v přírodě. To, že je konzumace rostlinné stravy ekologičtější a přátelštější k životnímu prostředí, může dokazovat nejen následující tvrzení. Totiž jídlo živočišného původu a hlavně výroba masa z hospodářských zvířat vyžaduje mnohem větší půdní rozlohu, více vody a energie, než je tomu při produkci potravin rostlinného původu. Ukažme si to na příkladu vodní stopy hovězího, ta se odkazuje k celkovému množství vody použité ve všech fázích výrobního řetězce. Každý kus hovězího dobytka musí žít v systému průmyslového zpracování 3 roky než je odveden na jatka, aby poskytl 200 kg čistého masa. Zvíře za tyto 3 roky zkonzumuje téměř 1 300 kg zrní, 7 200 kg objemových krmiv, 24 m3 vody a 7 m3 užitkové vody. To znamená, že k produkci jednoho kilogramu čistého masa spotřebujeme okolo 6,5 kg zrní, 36 kg objemového krmiva a 155 litrů vody (pitné a užitkové). Vyrobení takového množství krmiva vyžaduje v průměru okolo 15 300 litrů vody. Vodní stopa jednoho kilogramu hovězího tedy znamená spotřebu 15 500 litrů vody. Toto množství však stále nezahrnuje množství znečištěné vody.
Když nám je těch zvířátek líto.
I to je jeden z hlavních důvodů, proč se z běžných strávníků stávají vegani. Etickým problémem nemusí být pouze porážka zvířat pro naši obživu, ale také zásady chovu určitých živočišných druhů. Pojďme si uvést některé z nich… Slepice zavřené v kleci, v tom lepším případě v halách. Usmrcení malých kohoutků čerstvě po vylíhnutí, jelikož kohouti nepředstavují pro výrobní řetězec dobrou výtěžnost masa a nenesou vejce. Krávy, které se pasou na louce, jsou chované pro maso. Ty ostatní, od kterých dojíme mléko, jsou v den narození odloučeny od matky a chovány v malých ztísněných kójích. Na pastvu se tedy nikdy nedostanou. Testování na zvířatech pro výrobu kosmetických přípravků je další z důvodů proč.
Co tím chtěl básník říct?
Veganství není pro každého. Je to však věc každého z nás. Proto respektujme, pokud tento životní styl vyznává některý z našich rodinných příslušníků nebo přátel. Konekonců jsou určité veganské návyky, které můžete s čistým svědomím aplikovat do svého jídelníčku. Např. maso každý den na talíři mít nemusíme, postačí i jednou, dvakrát do týdne a vhodně tepelně upravené. Místo masa šáhněte po rybě nebo jiném zdroji bílkovin. Vegani nám mohou být skvělým vzorem v množství zkonzumované zeleniny, ovoce, ořechů, olejnatých semen a luštěnin. Ruku na srdce – to jsou potraviny, které nám běžným strávníkům v jídelníčku chybí.
zdroje informací:
KOSTKOVÁ, Lenka. Potřebuje člověk jíst živočišné bílkoviny?. Brno, 2015. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Lékařská fakulta.
ŠMÍDOVÁ, Jana. Počet veganů roste, zachrání planetu Zemi? ptá se BBC. In: Irozhlas [online]. Praha, 2017 [cit. 2017-10-27]. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/veda/pocet-veganu-roste-zachrani-planetu-zemi-pta-se-bbc_1706151919_ber
HOEKSTRA, Arjeny. Vodní stopa potravin. [online]. nedatováno [cit. 2017-10-27]. Dostupné z:http://www.rozvojovka.cz/download/docs/36_vodni-stopa-potravin.pdf
http://soucitne.cz/