Je obvod pasu přímo úměrný zdravotnímu stavu?

Tlustí a přitom zdraví?

Nakolik důležité jsou pro nás počty kalorií a kilogramů? Protože pokud jde o naši tělesnou hmotnost, pak čísla nemusí být rozhodně tím nejdůležitějším.

Za nejběžnější indikátor podváhy, normální tělesné hmotnosti, nadváhy a obezity je v dnešní době považován index tělesné hmotnosti (BMI). Výsledek získáme vydělením tělesné hmotnosti v kilogramech druhou mocninou výšky v metrech. BMI v rozmezí 18,5 – 25 je považováno za ,,ideální“, zatímco hodnoty 25 – 30 již spadají do kategorie ,,nadváhy“, hodnoty nad 30 označujeme jako obezitu. Tento výpočet však nebude fungovat např. u osob, které mají nadměrnou svalovou hmotu v těle. Takový svalnatý kulturista bude svými hodnotami spadat do kategorie ,,obezity“.

Dalším zádrhelem může být tvrzení, že zvýšené množství tělesného tuku je spojeno se zvýšeným rizikem řady onemocnění. Nemusí tomu tak být vždycky. Dnes již víme, že podstatné je rozložení tělesného tuku. Břišní typ obezity je spojen např. s vyšším rizikem kardiovaskulárního onemocnění, diabetu a nádorového onemocnění.

Podle metody měření obvodu pasu se doporučuje, aby si muži udržovali obvod pasu pod 94 cm a ženy pod 80 cm. I tato metoda se však ukazuje jako nepřesná. Tuk uložený kolem pasu se skládá z podkožní tukové tkáně a také z vnitřní tukové tkáně, což je tuková hmota obklopující vnitřní orgány a způsobující zdravotní problémy. Navíc je potřeba dodat, že tuková tkáň je vysoce metabolicky aktivní. Vytváří a uvolňuje do krevního oběhu celou řadu hormonů a prozánětlivých látek, tzv. adipokinů. Adipokiny uvolňuje právě vnitřní tuková tkáň. To vysvětluje, proč je právě vnitřní tuk spojován s největším rizikem zánětlivých onemocnění, vysokého krevního tlaku, vyšší hladiny cholesterolu v krvi, diabetu apod.

Příznivá situace není ani u hubeňourů, kteří mohou cokoliv sníst, nikdy nesportovali a přesto nepřiberou. Třebaže to z jejich štíhlého vzhledu není patrné, je docela dost možné, že jejich orgány jsou prorostlé vnitřním tukem, který zaplavuje organismus škodlivými metabolity. Nejčastěji to jsou právě modelky a modelové nebo také lidé, kteří ve snaze zhubnout drželi nesmyslné diety.

Nejdůležitější je fyzická kondice

Účinky cvičení na redukci vnitřního tuku a na zlepšení zdravotního stavu jsou skutečně významné. Fyzická aktivita bezpochyby oddaluje zdravotní rizika spojená s obezitou, a to bez ohledu na tělesnou hmotnost člověka. Tedy přesvědčení, že nadváha a obezita jsou automaticky spojeny se špatným zdravotním stavem, se ukazuje jako chybné.

Jedinci s nadváhou, kteří jsou v dobré fyzické kondici, mají dokonce nižší míru nemocnosti a úmrtnosti než lidé s ideální tělesnou hmotností, kteří se skoro nehýbají. Je tedy jasné, že nezáleží jen na tom, co nám říkají naše digitální váhy, jaké je naše BMI, kolik měříme na šířku nebo jak vypadáme. Řešení je docela jednoduché: Musíme vstát a hýbat se. Teprve potom budeme spalovat zásoby vnitřního tuku. Nemusíme se bát, že bychom se museli nutit do olympijských výkonů. Úplně postačí pravidelná středně intenzivní pohybová aktivita, která trvá alespoň 30 minut pětkrát týdně. Je to také otázka každodenních činností, místo auta použít kolo, vystoupit z MHD o jednu zastávku dříve a zbytek dojít pěšky, vyměnit výtah za schody, okopávat zahrádku či se projít s našim čtyřnohým mazlíčkem.

Pokud se rozhodnete redukovat zásoby vnitřního tuku, neposuzujte úspěšnost svých pohybových aktivit čistě podle změny tělesné hmotnosti, nemusí se totiž projevit viditelně na vašem vzhledu. Nepochybně však přinese zlepšení po zdravotní stránce.

 

Zdroj informací: MATTEN, Glen a Aidan GOGGINS. Lži o zdraví: Jak dosáhnout výjimečného zdraví. V Brně: Jota, 2013. ISBN 978-80-7462-315-8.

Zdroj obrázku: https://www.verywell.com/what-is-abdominal-obesity-3496074

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *